2013
Jméno a historie jsou pevným základem

20. listopadu 2013 nás zasáhla smutná zpráva. V noci z úterý 19. listopadu na 20. listopadu zemřel po dlouhé nemoci ve věku 50 let pan Miloš Jahoda (nar. 22. března 1963). Vyslovujeme upřímnou soustrast celé rodině a přejemě hodně síly k překonání této smutné události. Od pana Miloše Jahody jsme pekárnu převzali a stali se tak pokračovateli tradice rodiny Jahodů, kterou ze všech sil udržoval.
2010
Čtvrtá generace pekařů a budoucnost ve hvězdách?

Čtvrtou generaci by mohl představovat starší syn Ing. Miloše Jahody, Miroslav Jahoda (narozen 1988), anebo mladší syn Miloš Jahoda (narozen 1992). Do jaké míry se budou chtít podílet na provozu pekárny a slavném jménu svých předků, zůstane ještě nezodpovězenou otázkou, neboť pro dluhy pekárny bylo nutné najít strategického investora a podnikání Ing. Miloše Jahody ukončit se štítem co nejčistším. Oba dědici slavného hradišťského jména inklinují spíše ke sférám akademickým nežli k tvrdé práci, ale bylo by snad chybou je v tak mladém věku podcenit ...

Hrdým pokračovatelem pekařského řemesla ve čtvrté generaci je tedy namísto některého z legitimních dědiců obchodní společnost „Pekárna u Jahodů s.r.o.“, za kterou stojí majitelé Ing. Martina Fraňková, Josef Janíček a JUDr. Petr Kavan. Společnost vyplatila značnou část dluhů vzniklých za podnikání Ing. Miloše Jahody a navázala na tradici rodiny Jahodů již ve čvrté generaci.

Cílem investorů, jinak hradišťských patriotů hrdých na své staroslavné město, je samozřejmě zachování historie nejen rodiny Jahodů, ale i historie poctivé živnosti. Cesta k tomuto cíli bude trnitá, zvláště v dnešní době, ovšem věříme, že se nám podaří z této cesty neustoupit a čest starých pekařů obhájit.
1990
Třetí generace pekařů pokračuje v tradici

Miroslav Jahoda, mladší syn Karla Jahody a vnuk Antonína Jahody, zemřel bohužel velmi mlád ve věku 30 let (r. 1967). Při studiích v Bratislavě poznal svou budoucí ženu, Ludmilu roz. Martínkovou, která pochází z Valašska (narodila se v r. 1936 ve Stříteži nad Bečvou). Zanechal po sobě jediného syna - Ing. Miloše Jahodu, který se manželům Jahodovým narodil 22. března 1963. Miroslava Jahodu do generace pekařů při vší úctě nezahrnujeme, nicméně zajistil pokračování rodu a pekařského řemesla do budoucna.

Ing. Miloš Jahoda se stává dalším Jahodou v čele pekárny po první vlně restitucí. Roku 1990 se dům „U Labutě“ s pekárnou i další rodinné majetky vrací právě jemu a z poloviny i jeho strýci Karlovi, členu druhé dynastie Jahodů. Ihned po navrácení majetku Miloš rekonstruoval značným nákladem pec a zahajuje opět provoz pekárny ve vlastních prostorech, po vzoru svých předků.

Zpočátku úspěšný provoz pekárny dostává ostrou konkurenci v podobě supermarketů i velkopekáren, což způsobuje masivní nárůst dluhů, pokles kvality pečiva a v r. 2010 ukončení provozu pekárny pod původní hlavičkou podnikatele Ing. Miloše Jahody. Zda se člen třetí generace pekařů ještě do pekárny vrátí, zůstává otázkou. S největší pravděpodobností asi ne.
1948
Znárodnění a práce v době totality

Po znárodnění pekárny a zabavení domu v důsledku únorových událostí v r. 1948 (vše připadlo uherskobrodské pekárně jako národnímu podniku) je Karlovi a jeho rodině (ženě Ludmile a oběma synům) milostivě dovoleno alespoň obývat byt nad pekárnou v domě „U Labutě“ a pracovat jako vedoucí znárodněné pekárny. V padesátých letech musel čelit i útlaku vyvíjenému na „buržoazní podnikatele“, kdy po anonymním udání, že ve svém domě přechovává nadměrné zásoby a majetek, prohledala celý byt Jahodů tehdejší Státní bezpečnost a ukradla všechny cennosti včetně některých rodinných památek. Za éry socialismu se v pekárně peklo jen drobné pečivo - loupáčky, šátečky, vánočky, bábovky, pletýnky a další. Proslulá pec, srdce pekárny, se sice používala, ale s výjimkou přestavby na plynový výtop (přesné datum přestavby neznáme) se do ní vůbec neinvestovalo. Šamotové vyzdívky popraskaly, byl zničen i systém trubek, kterými putuje horká pára, takže po smrti Karla Jahody zůstala pec bezmála po čtvrtstoletí nečinná.

Karel Jahoda, člen druhé generace pekařských mistrů, se dožil 77 let - zemřel v roce 1976.
1937
Druhá generace pekařů - nedlouhé pokračování tradice

Karel Jahoda jako nejstarší syn Antonína Jahody provozoval pekárnu od r. 1937, tedy od smrti otce. V době převzetí podniku mu bylo 38 let. Do podnikání v jeho éře samozřejmě zasáhly smutné události druhé světové války, tu se ale rodině podařilo přežít relativně dobře.

Karel Jahoda si vzal za manželku Annu Kaňovskou, která pocházela z rodiny provozující hospodu a výčep „U Lagů“ známý dodnes (nachází se naproti parku u Obchodní akademie kousek od budovy nádraží směrem do města ulicí Nádražní, dříve Královskou). Spolu měli dva syny, staršího Karla (narozen r. 1932) a mladšího Miroslava (nar. 1937, jen nedlouho před smrtí dědečka Antonína Jahody). Karel provozoval pekárnu až do první vlny znárodnění v roce 1948.

Starší syn Karel Jahoda vystudoval jako inženýr - strojař České vysoké učení technické v Praze a zemřel, aniž by jakkoli zasáhl do pekařské tradice. Mladší syn Miroslav vystudoval na bratislavské Vysoké škole chemicko-technologické, stal se chemikem a poté pracoval jako výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu kožedělném ve Zlíně, kde vyvinul a dokonce získal patent na obuvnické lepidlo.
Prosperující pekárna U Jahodů

Osazenstvo pekárny čítalo 6 až 7 stálých zaměstnanců, a to včetně učňů a tovaryšů. A co se tehdy nejvíce peklo? Pochopitelně základem sortimentu byl chléb, už tehdy proslulý svou kvalitou a trvanlivostí, jen trochu větší, než jej známe dnes - bochník Jahodova chleba vážil 3 kg. Chleba se peklo více druhů, kromě obyčejného také výběrový bílý (s kmínem), tmavý celožitný a proslulý „komisárek“, vojenský chleba ve tvaru menších hranolků. Ten se dodával po r. 1932, kdy byly založeny kasárny Přemysla Otakara II., právě vojákům. Mouka se dovážela ze Starého Města z parostrojního mlýna Schilder. Pekly se rohlíky, ale byly větší, než je známe dnes, a do těsta se dávalo místo vody mléko. Známé a oblíbené byly loupáčky, které se pekly z převalovaného těsta (někteří pamětníci si je vybaví i dnes), preclíky sypané mákem i bez, a „kaiserky“. Pečivo roznášeli učedníci a tovaryši po městě ve velkých nůších, později je i po blízkém okolí rozváželi na kolech.

Mimochodem, Antonín Jahoda byl vůbec prvním cyklistou v Uherském Hradišti - jako první ve městě si koupil volnoběžný velociped - a jako jeden z prvních si také kolem r. 1935 pořídil osobní automobil značky „Tatra“. Antonín Jahoda byl aktivním členem cukrářského a pekařského spolku (společenství pekařů v Uherském Hradišti dokonce sám dlouho předsedal) a podílel se na tovaryšských i mistrovských zkouškách jako zkušební komisař. Nejen u zkoušek, ale i v rodině a při práci vůbec byl obáván pro svou přísnost, zásadovost i poctivost v řemesle a životě. Během první světové války musel narukovat do císařské armády a bojoval na italské tzv. piavské frontě podél řeky Piávy (pravděpodobně se osobně účastnil poslední rakousko-uherské ofenzivy u města Montello v říjnu 1918, která předcházela úplnému konci první světové války).

Antonín Jahoda umírá náhle a nečekaně v březnu 1937 ve věku 65 let, 4 roky po své druhé svatbě; nedožil se tedy útrap druhé světové války. Prvorozenému synovi Karlovi, který sice měl ambice studovat, ale již ne tolik vůle a vytrvalosti k dokončení studií, zanechal jako následníkovi v řemesle prosperující živnost s výbornou pověstí, vyhlášenou svými výrobky nejen v Uherském Hradišti, ale i za jeho hranicemi.
1911
Pekárna ve vlastním domě U Labutě

Ke koupi domu „U Labutě“ došlo někdy na počátku roku 1911. Koupený dům byl do týdne vyklizen a během 14 dnů započala rekonstrukce domu a přístavba pekárny. Stavbu realizoval stavitel Alois Cvach, veškeré vybavení si Antonín Jahoda objednal ve Vídni, když využil svých zkušeností i kontaktů z dob tovaryšských let. Rovněž instalaci strojů prováděla jím vybraná vídeňská firma (její název už dnes neznáme). Na zakázku postavili Vídeňáci také proslulou parní chlebovou pec, jež slouží (po přestavbě na plyn) dodnes. Ovšem tehdy se v ní topilo černým uhlím přiváženém koňskými povozy. Roztápělo se a přikládalo ve sklepě pod pekárnou, kde byl i sklad uhlí, všechno hezky ručně, nikdo nic zadarmo neměl ani nedostal… Pekařské řemeslo byla docela tvrdá dřina - do sýpky na dvoře se musela mouka nanosit ručně do prvního patra, a podle vzpomínek p. Kellera dokázal prý Antonín Jahoda na sýpku donést sám tři pytle mouky, z nichž každý vážil kolem 80 kg (po jednom si dal na ramena a třetí pytel mu hodili za hlavu na první dva, a takto je dokázal po schodech vynést do sýpky ...
1906
První pekárna v Růžové ulici

S provozováním pekárny započal Antonín Jahoda ihned po svém příchodu do Uherského Hradiště. Nejprve se usadil v pronajatém domě, který stával v dnešní Růžové ulici (zhruba tam, kde jsou dnes správní budovy bývalého Českého telekomu), a péci začal v r. 1906. Živnost prosperovala, ale Antonín měl ambice na její rozšíření; kromě toho domácnost se čtyřmi dětmi potřebovala také více prostoru, nejlépe ve vlastním domě. V mezidobí matka jeho manželky Anny prodala jihočeský statek v Bukovsku a přestěhovala se za rodinou do Uherského Hradiště, takže stržené prostředky umožnily využít nabízenou příležitost a koupit měšťanský dům „U Labutě“. Jeho vlastníkem byl továrník Morgenstern, zakladatel továrny ohýbaného nábytku umístěné na Kunovské (dnes Malinovského) třídě - ano, jak mnozí pamatují, jeho továrna stávala na místě dnešního krabicového obchodního centra TESCO.

Co by to bylo za vyprávění, kdybychom ho nezpestřili nějakou historkou - třeba zrovna o tom, jak prodal továrník dům „U Labutě“ Jahodovým: Morgenstern v domě nebydlel, ale měl v něm nájemníka, který se o dům moc nestaral. Při jedné z prohlídek si prý továrník zlomil za nejasných okolností nohu, což přičítal právě nepořádným nájemníkům, a tak si umínil co nejrychleji dům prodat, aby mu ubylo starostí… A jak se říká, zbytek už je historie.
První rodina pekařů Jahodů v Uherském Hradišti

Již ve Vídni se Antonín Jahoda seznámil se svou manželkou Annou (rodným příjmením Šubrtovou, jejím otcem byl Jan Křtitel Šubrt, nar. 1830, datum úmrtí neznáme), původem z Bukovska v jižních Čechách, kde se narodila do poměrně zámožné statkářské rodiny. Podle informací p. Kellera byl pekařem také její otec, takže inspirace povoláním byla nasnadě… Ještě před definitivním usazením v Uherském Hradišti se manželům Jahodovým narodil syn Karel (1899). Celkem měli Antonín a Anna Jahodovi 4 děti - kromě Karla dceru Augustinu, druhého syna Antonína (zemřel v poměrně mladém věku 30 let brzy poté, co vystudoval práva) a druhou dceru Annu (zemřela v r. 1960). Mimochodem, právě Augustina Jahodová, později provdaná Kellerová, byla maminkou jednoho ze spoluzakladatelů Fono klubu v Uherském Hradišti a již vzpomenutého příznivce našeho pečiva p. Václava Kellera. Anna Jahodová zemřela v květnu 1926, načež Antonín se již jako zralý a vážený muž oženil podruhé v r. 1933 (druhá manželka se jmenovala Rosalie, její původní nebo rodné příjmení neznáme). Poměrně brzy poté, v březnu 1937, však ve věku 65 let náhle a nečekaně zemřel.
1872
Antonín Jahoda - zakladatel pekárny

Pojďte s námi tedy alespoň na krátký výlet do historie, abychom Vám mohli ukázat, jak vznikla a jak se rozvíjela a málem skoro zanikla jedna vzácná řemeslná tradice.

Zakladatelem pekárny byl pan Antonín Jahoda. Je rodákem z našeho hradišťského okresu, konkrétně z Nedachlebic, kde se narodil 25. dubna 1872. Jeho otcem byl domkař Josef Jahoda (nar. 1827 v Dobrkovicích, datum smrti neznáme), a matkou Josefa Jahodová, rozená Stošková (její rodina pocházela ze Zlámance, datum narození ani smrti neznáme).

O raném mládí zakladatele nemáme přesnější informace a nedochovaly se ani žádné listiny. Antonín Jahoda se ve Vídni vyučil pekařským tovaryšem a pak se tamtéž stal i pekařským mistrem, což bylo tehdy zcela obvyklé - ostatně Vídeň byla hlavním městem rakouského mocnářství, takže všichni, kdo se chtěli vyučit řemeslu, putovali právě tam. Zpět na Moravu se vrátil někdy kolem r. 1904 (nemáme to ověřeno a přesně už se to asi zjistit nedá). Z doby jeho vídeňského působení se zachovala hezká dobová fotografie, na které je zachycen se svou manželkou Annou přibližně v roce 1902.
Historické prameny aneb co se dochovalo

Historie dnešní pekárny (zvané „Jahodova“ či „U Jahodů“) se píše již přes sto let. Bohužel se díky různým peripetiím osudu nedochovalo mnoho archivního rodinného materiálu v listinné podobě; on se vlastně nedochoval skoro žádný. V našem líčení osudů pekárny vycházíme především z ústního podání p. Ing. Ludmily Konečné, roz. Martínkové (nar. 1936), která je kromě jiného nejstarší aktivní podnikatelkou v našem okrese (což platí stále i pro rok 2013). Postupně se budeme snažit zjistit o historii pekárny co nejvíc nejen od ní, ale i z archivů, protože mít ve městě původní, více než sto let starou pekárnu, tím se mnoho měst na Moravě ani v Čechách rozhodně chlubit nemůže.

Díky návštěvě našich stránek nás laskavě kontaktoval v březnu 2013 p. Václav Keller a nabídl nám k doplnění historie velmi zajímavé materiály z vlastního rodinného archivu (mnozí Hradišťáci by měli při zmínce příjmení Keller zpozornět - manželkou Václava Kellera je paní Marie, která výtečně učila chemii na 1. základní škole UNESCO a autor tohoto textu na její hodiny v letech 1984 a 1985 jako žák VII. a VIII. B dodnes s úctou vzpomíná). Svět je malý a život krátký ...
Z doby vídeňského působení Antonína Jahody se zachovala hezká dobová fotografie, na které je zachycen se svou manželkou Annou přibližně v roce 1902.